Dnes o omylu, který přivedl sloupkaře na scestíVýraz v názvu tohoto sloupku nadmíru pregnantně vyjadřuje situaci, v jaké se člověk ocitne, když něco zkazí, zkoní, zvorá nebo zbodá. Trefný a fyzicky naléhavý je obzvlášť za horkých letních dnů, které i v těchto týdnech tu a tam mezi přívalovými dešti nastávají.
Zajímavý je i z překladatelského hlediska. Třeba v němčině je odpovídající fráze doslova stejná jako ta česká:
Butter auf dem Kopf haben. V angličtině to zdaleka není ono: Josef Fronek, znalec z nejpovolanějších, sice uvádí ve svém Velkém česko-anglickém slovníku hned dvě možnosti, jak by se to dalo přeložit, ale ani jedna se českému - potažmo německému - rčení nemůže rovnat ani náhodou. V doslovném překladu znamenají „nemít čisté svědomí“ a „nebýt bez poskvrny“. To jistě je nepříjemné, ale na rozdíl od másla na hlavě se to dá snadno skrýt a i pod tím nejrozpálenějším slunkem se to dá jakž takž přežít.
Čeština jako by se v líčení a zvěčňování podobných stavů a pocitů vyžívala: v kterém jiném jazyce je možné, aby člověk měl z ostudy kabát nebo aby ho hanba fackovala? Možná se nějaké najdou, ale moc jich nebude.
Nebezpečí, že se v podobných situacích ocitne, hrozí i překladateli. Ale docela dobře se mu může vyhnout - pokud si bude dávat pozor. Především je nutné, aby věci a jevy, se kterými se při práci setkává, viděl v náležitých souvislostech. Jinak se snadno může stát, že dotyčný problém nepochopí a přetlumočí jej chybně. A když se v překladu (popřípadě ve sloupku o překládání) ztratí překladatel, s největší pravděpodobností se v něm ztratí i čtenáři.
Minulý týden jsem na tomto místě psal o jihoafrických fotbalových fanoušcích a obviňoval je z neodpustitelného chování vůči jednomu hráči vlastního týmu. Bučeli na něj, což všude jinde na světě je hrubým projevem nevole a posměchu - a také rasismu. V tomto případě ale ono „bučení“ naopak je výrazem obdivu, protože diváci vyvolávají jeho jméno: Booth. Tento omyl je typickým příkladem toho, co se stane, když si člověk neověří potřebný kontext a nepřekládá na základě znalosti věci, nýbrž vychází z domněnek. Podle informací dostupných na internetu je toto nedorozumění docela rozšířené a sám pan Booth to často musí vysvětlovat a uvádět věci na pravou míru, ale kdybych se na to chtěl vymlouvat, byla by to výmluva velice chatrná.
Ve svém minulém sloupku jsem na základě těchto mylných domněnek vyvozoval závěry o falešném a dvojakém chápání rasismu a podezíral světovou fotbalovou federaci FIFA, že někoho za projevy rasismu tvrdě trestá, zatímco prohřešky jiných přechází mlčením. Jeden čtenář mě prostřednictvím redakce Lidových novin upozornil, že celý můj sloupek se zakládá na omylu, a poslal i odkaz na webové stránky, kde se lze dočíst, jak se to s panem Boothem a jeho fanoušky má ve skutečnosti. Dotyčnému čtenáři bych tímto za jeho upozornění rád poděkoval, protože díky němu mohu vše uvést na pravou míru.
Tvrzení, jež jsem zde minulý týden uveřejnil, beru zpět, protože se nezakládají na pravdě a vycházejí z nepochopení věci. Omlouvám se tímto jihoafrickým fotbalovým fanouškům, které jsem nespravedlivě obvinil z rasismu. Omlouvám se představitelům FIFA, jež jsem mylně podezíral z pokrytectví. A v neposlední řadě se za svůj omyl omlouvám čtenářům.
Robert Novotný}
Článek převzat z portálu
www.lidovky.cz