V českém tisku se tenhle týden objevila zpráva o tom, kterak Ikea lákala zákazníky na „doprodej Hoven“ a pak jim nabízela zlevněný stejnojmenný koberec.
Názvy sortimentu Ikey jsou pro mě už dlouho zdrojem zábavy, v každém katalogu člověk narazí aspoň na jednoho „falešného přítele“. Tak se v lingvistice říká slovům, která jsou v různých jazycích stejná či hodně podobná (shoda může být jak morfologická, tak fonetická, takže někdy se projeví jen v mluvené formě), ale mají odlišný význam.
U jazyků, které se vyvíjely nezávisle, jde obvykle o podobnost čistě náhodnou a objevuje se poměrně zřídka. Spoustu falešných přátel zato mají jazyky příbuzné, jako třeba čeština a slovenština (pamatuju si, jak jsem jako malá, slušně vychovaná holčička nechápala, proč o mně ten slovenský kluk říká, že jsem
sprostá), a jejich obětí se často stávají také lidé učící se dva podobné jazyky. Já jsem vystudovala obor italštinašpanělština, takže o falešných přátelích vím své. Dodnes mě děsí slovo
largo; v italštině označuje šířku, ve španělštině délku, a čím víc se na ně soustředím, tím narůstá šance, že se spletu. (Abyste rozuměli, patřím k lidem, co když začnou přemýšlet o tom, která ruka je levá a která pravá, musejí si ve vzduchu napsat malé j.)
Falešní přátelé dovedou být opravdu zákeřní, někdy se schovají za počáteční písmeno a můžou lidem přivodit i úrazy. Například „c“ na italských vodovodních kohoutcích (pákové baterie ještě nemají všude). Anglicky mluvící lidé se domnívají, že z příslušného kohoutku poteče voda studená,
cold, a pak je opaří italská
acqua calda jako Jacka Lemmona v mé oblíbené komedii Nebožtíci přejí lásce. A mám ověřeno, že dotyční lidé se takto spálí opakovaně, naletí proradným přátelům zas a znovu.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že člověk se jen těžko zbavuje vžitých spojení, obrazů, jakýchsi automatismů, které v něm vytváří mateřština (nebo jiný zažitý jazyk). Když mi kdysi v Itálii řekli
aténta ale kúrve (fonetický přepis), tak třebaže je kurva na rozdíl od bělostné panny (
panna: italsky smetana, šlehačka) jedna z nejprofláknutějších falešných přítelkyň, první obraz, který mi naskočil, nebyla nebezpečně se klikatící vozovka, ale houf krvežíznivých prostitutek. Falešní přátelé vás můžou nejen opařit, ale dovedou vám přivodit horké chvilky, kdy zůstanou jako opaření i lidé kolem vás. Jedna milá paní mi vyprávěla, jak se kvůli italskému snoubenci své dcery jala učit italštinu a chtěla se ho zdvořile zeptat, jak se daří jeho kočce, která tehdy stonala. Jenže dlouhá léta studovaná němčina v ní získala převahu, a chudák paní vytvořila z
katze italský vulgarismus
cazzo (vysloveno
ka:co), takže se svého budoucího zetě místo na kočku zeptala na ptáka.
Nic takového by se ale nemělo stát překladateli. Ten musí nepravé přátele odhalit a odmaskovat, nesmí se nechat zmást. Někdy to ale dá dost práce. Když mě kdysi nutili tlumočit z ruštiny s tím, že mám přece z toho jazyka maturitu, nedopadlo to dobře. Řeč plnou utvrzování o československo-sovětském přátelství jsem prokládala přísliby dalších a častějších střetů mezi našimi národy (pro nepamětníky: setkat se je rusky
vstrjetit sa) a byla jsem obviněna z úmyslného zesměšnění slavnostního aktu.
A přitom já za nic nemohla, byli to falešní přátelé.
Alice Flemrová ****************
Článek převzat z portálu
www.lidovky.cz