Hygienické minimum

Když jsem loni v březnu psala do červnového ToPu článeček o tom, že jsme v Evropské unii, okusovala jsem pomyslnou tužku a neuměla si to představit.

Uplynul více než rok od vstupu České republiky a ostatních devíti nových států do EU a my začínáme poznávat, v čem se naše realita změnila. Pro tlumočníky a překladatele se změnila velice. Evropské struktury odčerpaly velký podíl profesionálů z našich oborů. Část se nastálo přesunula ke strukturám blíž, část každý týden dojíždí do Bruselu a část pracuje na překladech EU z domova.

Ovšem český trh se mezitím nezmenšil. Čeští zákazníci potřebují stále stejné množství překladu a tlumočení, tak jako v dobách, kdy všichni tlumočníci a překladatelé seděli doma a byli k dispozici. V některých jazykových kombinacích tudíž vznikl veliký převis poptávky nad nabídkou. Zdálo by se vám logické, že si čeští tlumočníci a překladatelé začnou více vážit sami sebe, začnou si připadat vzácnější, začnou si vybírat? Naopak, vážení přátelé! Čím méně tlumočníků a překladatelů působí na trhu, v tím horších podmínkách mají, zdá se, pracovat.

Nedávno se mi donesl případ, který dokazuje, že je načase připomenout základní hygienická pravidla.

Jedna kolegyně byla údajně zjednána kterousi agenturou na tři dny simultánního tlumočení a když se dostavila, sdělili jí, že k ní nikoho nesehnali, takže bude tlumočit sama v kabině. V jednadvacátém století! Nevím, zda příčinou byla lenost nebo chamtivost. Kolegyně údajně ani nedostala příplatek, takže to nejspíš pramenilo z chamtivosti oné agentury, která jí tyto otrocké podmínky připravila a zákazníka zkasírovala, jako by kabinu obsadila kompletně. Na obou stranách se však projevila trestuhodná nezodpovědnost.

Jestliže na trhu zbylo málo zkušených konferenčních tlumočníků, občas jich nelze sehnat dost na obsazení celé akce. V takovém případě je nutné sáhnout i po méně zkušených tlumočnících. Oni se to také musí někde naučit a teď je vhodná příležitost. Nováček může podat velmi dobrý výkon. Ale nikdo nemůže podat dobrý výkon, když bude unavený. Už slyším blazeované hlasy některých jedinců, „to je blbost, oni s tím střídáním nadělají, nejsem bábovka.“ Tak těm doporučuji, aby si jednou vzali do kabiny magnetofon a nahráli svůj výkon ráno hned na začátku, chvíli před obědem a pak v půl páté večer. Až si to poslechnou, pochopí o čem mluvím. Nebo aspoň doufám, že něco pochopí.

Nedávno jsem dostala oběžník od Rodericka Jonese, vedoucího českých tlumočníků v Evropské komisi, kde nás právě vyzýval, ať nenecháváme nikdy kolegu tlumočit moc velký kus bez přestávky a tam psal mimo jiné: "Vědecký výzkum práce tlumočníků ukázal, že zkušený simultánní tlumočník pracuje méně dobře po průměrně 35 minutách. Stejný tlumočník si je vědom, že je unavený a že pracuje hůře, po průměrně 45 minutách. To znamená, že existuje velice nebezpečné „okno“ 10 minut, kdy zřejmě pracujeme podprůměrně, aniž bychom si to uvědomovali!" A o tom to právě je. O tom, že je rozdíl mezi vlastními pocity a skutečností. O tom, že ani zkušený simultánní tlumočník netlumočí dobře po více než půl hodině.

Pak jsem také slyšela argument ekonomický: „V našem kraji je práce málo, tak jsem rád, že mám aspoň nějaký kšeft a přece si nepustím do rajónu konkurenci“. Bohužel, to že někdo má práce málo, mu ještě nedovoluje dělat jí špatně. V civilizovaných zemích platí úzus, že všichni zúčastnění na akci dodržují normy společenského chování a tak se nic nestane a vše je v pořádku. Ano, navenek. Nesmíme se však nechat zmást. To, že kabina tiše hučí a v sále je ospalý klid, neznamená, že je tlumočení dobré. Posluchač – objednavatel – nemusí ani poznat, že je tlumočení špatné. Může se domnívat, že simultánní tlumočení je prostě těžké a že jeho pocit nepohodlí pramení ze samotné podstaty této „neosobní“ techniky. V tom však tkví veliké riziko, že příště už nikdo tlumočnickou kabinu neobjedná. Buď si zvolí tlumočení konsekutivní v naději, že když na sebe s tlumočníkem vidí a je víc času, mohou posluchači tlumočníka opravovat (což je krajně nepříjemné) anebo prostě zavede, že propříště se bude mluvit anglicky a „aspoň si budeme konečně rozumět“. Jinými slovy, kdo špatně tlumočí, zmenšuje trh. Tím si nejen přivodí hromy a blesky od kolegů, ale hlavně se časem sám připraví o práci bez ohledu na svou cenovou politiku. Jak říká kolega Staša, „zákazník si neobjedná tlumočení, protože je ve slevě, ale protože se potřebuje domluvit“. Ani velmi laciné špatné tlumočení nikdo nechce.

Takže abych shrnula ta hygienická pravidla: základem úspěchu je dostatek odpočinku, aby se člověk dokázal maximálně soustředit. To nejlepší, co mohu pro zákazníky udělat, je jít před akcí brzo spát a pak se po krátkých úsecích 15 až 30 minut střídat s kolegou v kabině. Jedině tak člověk může tlumočit v pohodě - a pohoda je padesát procent úspěchu.

Amalaine Diabová

předsedkyně JTP