Kladivo na čarodějnice? Ba ne, to je kladivo na čtenáře!

Zuzana Silagiová

Kladivo na čarodějnictví.  Z latinského orginálu Malleus maleficarum přeložila Jitka Lenková, odpovědná redaktorka Jana Martínková. Vydalo nakladatelství Michal Zítko-Otakar II, Praha 2000, 628 stran, ISBN 80-86355-82-9.

Kladivo na čarodějnice, jak známo, je spis, který vznikl v 2. polovině 15. století a byl určen jako pomůcka církevním úředníkům, vyšetřujícím případy čarodějnictví. V prvních dvou dílech se podává důkladné poučení o čarodějnictví, tj. používání přirozených i nepřirozených sil ke škodlivým účinkům, obsahem dalších dvou jsou pravidla a návody, jimiž se mají církevní úředníci při vyšetřování těchto případů řídit. Přáním výše uvedeného nakladatelství a překladatelky bylo – jak se praví v předmluvě – zpřístupnit toto dílo co nejvěrnějším převodem co nejširšímu okruhu čtenářů (str. 6). Dále se v předmluvě praví, že překlad vznikal s přihlédnutím k latinskému originálu a německému překladu z roku 1906 (str. 6), že jednotlivé nejasnosti v překladu přitom byly konfrontovány s celkem volným překladem J. W. Schmidte (str. 7) a konečně že výsledný český text ... je přesnější než stávající německý a anglický překlad (str. 7).

Již po přečtení několika prvních stránek (možná by k tomu postačilo už jen přečtení titulu) je jasné, že ani jedno z těchto tvrzení není pravdivé.

1. O naplnění nakladatelského záměru nemůže být ani řeči: je možné, že český překlad něco zpřístupňuje, avšak latinský text Kladiva podle lyonského vydání z r. 1609, který byl podle předmluvy předlohou a jehož faksimile tvoří latinskou část bilingvního textu, to rozhodně není.

2. Ono zmiňované přihlížení muselo být tak povrchní, rychlé a letmé, že by se k vyjádření této činnosti lépe hodilo slovo pohlížení.

3. Není důvodu nevěřit tomu, že překladatelka hledala pomoc u Schmidtova překladu, je však nutno opravit druhou část jejího tvrzení: Schmidtův překlad je přesný a věrný. (Jen na okraj: správný český genitiv je Schmidta.)

4. Český text není a nemůže být přesnější, neboť nic nemůže být přesnějšího než přesné, a překlad německý (v roce 2000 existoval už i nový německý překlad, pořízený W. Behringerem, G. Jerouschekem a  W. Tschacherem) i anglický (ten visí na internetu) přesné jsou.

Shrnuto a podtrženo: Čtenář, který neumí latinsky a nemůže si tedy správnost překladu neustále ověřovat, nebo neumí anglicky či německy, aby si mohl přečíst moderní překlady, ať text Jitky Lenkové raději nečte: česká verze spisu Malleus maleficarum to totiž není. 

K ilustraci nechť poslouží následující ukázky. Nejde mi vůbec o slovíčka, volbu synonym či stylistiku, to jsou koneckonců záležitosti více či méně subjektivní, chci upozornit na takové chyby, jež mění smysl výchozího textu.

Postupuji při tom takto: Nejprve je uveden latinský text, po něm český překlad Jitky Lenkové. Podtržením je upozorněno na místa, která vyžadují opravu. Opravy těchto míst, popřípadě komentář,  jsou psány menším písmem.

Ukázka 1: Titul

Malleus maleficarum, maleficas et earum haeresim frameâ conterens, ex variis auctoribus compilatus et in quatuor tomos iuste distributus, quorum duo priores vanas daemonum versutias, praestigiosas eorum delusiones, superstitiosas strigimagarum caerimonias, horrendos etiam cum illis congressus, exactam denique tam pestiferae sectae disquisitionem et punitionem complectentur. Tertius praxim exorcistarum ad daemonum et strigimagarum maleficia de Christi fidelibus pellenda, quartus .... continent.

Tomus primus. Iudices auctorum, capitum rerumque non desunt.

Editio novissima, infinitis pene mendis expurgata, cuique accessit Fuga daemonum et Complementum artis exorcisticae.

Kladivo na čarodějnictví (správně: na čarodějnice), čarodějnice a jejich kacířství kopí (správně: kopím, je rozdíl mezi psaným framea a frameâ, znak â označuje ablativ)  hubící, z různých autorů složené (lépe: vybrané, tj. zkompilované) a do čtyř svazků správně (lépe: náležitě, vhodně) rozdělené, z nichž první dva se nehmotností ďáblů (žádnou nehmotností, ale klamavými úskoky démonů) zabývají, šálením jejich vidin (jejich kejklemi a šálením), pověrečnými čarodějnickými obřady (lépe: obřady čarodějnic; vhodnější užití genitivu se projeví v další větě), příšernými s nimi spojenými shromážděními (ale vůbec ne, žádná shromáždění spojená s obřady, ale scházení se s čarodějnicemi, spolčování se s nimi), nakonec i přesným vyšetřováním tohoto moru a jsou ukončeny (kdo, co? vypustit, v textu není) jeho trestáním. Třetí se zabývá způsoby vymítání ďáblů a zapuzováním kouzelnického čarodějnictví z Krista od věřících. (No to snad ne! Takové kacířství! Kristus přece nevládne čarodějnictvím, tudíž je věřící z něho nemohou vymítat. Správně: Třetí díl obsahuje praxi exorcistů, jíž se z Kristových věrných vymítají čarodějnictví démonů a čarodějnic)   Čtvrtý ...

První díl. Soudci (Jací soudci? V textu je sice iudices, tj. soudci, ale je všeobecně známo, že tiskaři měli pro u  a n jeden typ, který dle potřeby otáčeli nahoru a dolů a který někdy otočili nesprávně; tudíž nutno číst indices, tj. rejstříky) autorů, hlav (lépe: kapitol) ani věcí nescházejí.

Vydání nejnovější, bezmezně lží uvnitř (správně: skoro úplně zbavené bezpočetných lží) zbavené, čímžto k útěku ďáblů přispívající a umění vymítání ucelující  (Co zas je toto? Jednoduše neporozumění textu po stránce jazykové a věcné: Fuga daemonum čili Útěk démonů a Complementum artis exorcisticae čili Doplňky k exorcistickému umění jsou názvy spisů, takže správně: Vydání poslední, ..., k němuž jsou přidány i spisy Fuga daemonum a Complementum artis exorcisticae.)

Ukázka 2: Začátek spisu (str. 26-27)

Quaestio prima. An maleficium sit? Utrum asserere maleficos esse sit adeo catholicum, quod eius oppositum pertinaciter asserere omnino sit haereticum? Et arguitur, quod non sit catholicum quicquam de hiis asserere.

Otázka první. Zda je čarodějnictví? Protože (ale utrum není protože!) víra v existenci čarodějnic patří k základním článkům katolické (catholicus zde neznamená  katolický v protikladu k evangelický, ale pravověrný, odpovídající učení církve) víry, trvání na opaku zavání kacířstvím. A dokládá se, že pevná víra v čarodějnice není katolickým učením.

Tak co je vlastně pravda? Malleus se ptá  a odpovídá úplně jinak:

Otázka první. Existuje čarodějnictví? Je tvrzení, že čarodějníci existují, natolik pravověrné, že tvrdit zatvrzele opak je úplně kacířské? Uvádí se důkaz, že tvrdit něco takového pravověrné není (tj: dle učení církve čarodějnictví neexistuje).

Ukázka 3: Nadpis 8. kvestie I. dílu (str. 132-133)

An generativam potentiam seu actum venereum malefici impedire possint, quod maleficium in bulla continetur.

Zda mohou čarodějnice (správně: čarodějníci; i na jiných místech nahrazuje překladatelka maskulinum femininem; pod latinským maskulinem se však v tomto případě rozumí souhrnně osoby obojího pohlaví) oslabit plodivé síly nebo překazit pohlavní akt, čímž pokračuje čarodějnictví, v bule (Jak tomu má čtenář rozumět? Správně: kteréžto čarodějnictví je obsaženo v bule. Každému inkvizitorovi bylo jasné, že je míněna bula papeže Innocence VIII. Summis desiderantibus affectibus z r. 1484 proti čarodějnictví a kacířství, v níž je mezi jinými činnostmi čarodějníků jmenován i tento druh škodlivého působení. Ve většině vydání Kladiva byla bula otištěna jako preambule k samotnému textu. A jen tak mimochodem: latinské sloveso continere není významem totožné s francouzským continuer.)

Ukázka 4: I. díl, kvestie 10 (str. 158-159)

... sunt veri lupi, sed obsidentur a daemonibus vel agitantur duplici modo. Uno modo absque maleficorum operatione ...

... jsou to skuteční vlci, které však posedli ďáblové, a to se děje (vůbec nic se neděje, protože agitare není agere. Vlci jsou ďábly buďto posedlí nebo jsou jimi podněcováni, popichováni, k něčemu poháněni) dvěma způsoby. Může se to stát konáním čarodějnic (ale ne, přesně naopak! absque, tj. bez činnosti čarodějníků)  ...

Ukázka 5: III. díl, kvestie 31 (str. 590-591)

Kvestie 18-35 přinášejí vzorová znění rozsudků; tato znění reflektují průběh procesu a chování obžalovaného, např.: jinak zní rozsudek nad tím, kdo se přiznal a kaje se, jinak nad tím, kdo se přiznal, ale nekaje se, kdo se přiznal, nekaje se a kacířství se znovu dopustil atd. Kvestie 31 popisuje situaci, kdy byl někdo usvědčen z kacířství výpověďmi svědků, ale on to stále popírá. V takovém případě se postupuje takto: Obviněný má být držen v poutech ve vězení, kde je často navštěvován vyšetřujícími a nabádán, aby vypověděl pravdu. Přizná-li se a odřekne-li se kacířství, dostane se mu milosti, nepřizná-li se, bude nakonec předán světské spravedlnosti a neunikne časné, tj. tělesné smrti. Jestliže však i přes tato upozornění trvá na své nevině, má se podle latinského originálu dít toto:

Quod si diutius infamatus ... steterit in negativa,  episcopus et officiales ... trahant ad se modo unum testem, modo alium, informando eum, ut attendat, quod disposuit et si dixit verum vel non, ut non seipsum damnet aeternaliter et alium temporaliter. Et quod si vereatur, saltem eis secrete dicat, ne ille delatus moriatur iniuste. Et verba talia studeant ei dicere, ut clare videant, si disposuerint veritatem nec ne. 

tedy toto (doslovný překlad ZS):

Jestliže obviněný i nadále setrvává při záporné výpovědi, pak nechť biskup a vyšetřující úředníci si volají tu jednoho, tu jiného svědka a poučí ho, aby si dal pozor na to, co vypověděl a zda řekl pravdu nebo ne, a to proto, aby sám sebe nepřivedl k věčnému zatracení a jiného k zatracení časnému (tj. světskému). A jestliže se bojí (tj. veřejně přiznat, že lhal), ať jim to řekne aspoň tajně, aby ten obviněný nezemřel nespravedlivě. A tato slova nechť mu důrazně říkají, aby jasně poznali, zda vypověděl pravdu nebo ne.

Zkrátka a dobře: Jestliže se výpovědi obžalovaného a svědků liší, vyšetřující nemají automaticky předpokládat, že lže obžalovaný. Mají si proto volat svědky jednotlivě a apelujíce silně na jejich svědomí a strach z posledního soudu se mají usilovně snažit přimět je k tomu, aby sdělili, zda jejich výpověď byla skutečně pravdivá (jak vyplývá z dalšího textu, často se stávalo, že svědecké výpovědi byly křivé a byly motivovány touhou po majetku obviněných či osobním nepřátelstvím)..

V žádném případě však se nemá dít toto (překlad Jitka Lenková):

Avšak jestliže ve svém zapírání pokračuje taková nařčená osoba delší dobu, biskup a jeho úředníci ... předvedou tu jednoho tu jiného svědka a nabádají ji, aby bedlivě naslouchala tomu, co svědek uvedl, aby se tak ujistila, zda svědek mluví pravdu či ne, takže proto, aby nezatratil někoho na tomto světě, zatratí sám sebe na věčnosti, a jestliže se toho svědek obává, nechť se mu alespoň řekne, že pravda je utajena a že by obžalovaný neměl zemřít neprávem. A nechť jsou opatrní, když s ní budou takto hovořit, neboť mohou jasně vidět, zda její výpověď byla pravdivá nebo ne. (K tomu není co dodat. Snad jen to, že pravidla o používání zvratných zájmen se vykládají již v prvním roce gymnaziální výuky latiny.)

         A co závěrem? Nemělo by být sepsáno také Kladivo na špatné překladatele (Malleus rudium interpretum)?

[Domů][Novinky][O nás][Slevy][Sekce][Akce][Časopis ToP][Slovník roku][Publikace][Databáze členů][Terminologická databáze][Diskusní skupiny][Pro osvěžení][Články][Odkazy]